Zákula japonská – pěstování

Po žlutě kvetoucí zlatici (nesprávně zlatý déšť) začíná kvést další keř se žlutými květy – zákula japonská (Kerria japonica). V jižních oblastech už v těchto dnech kvete. Pojďme se s tímto zajímavým okrasným keřem seznámit.

Zákula japonská – keř, který upoutá už z dálky

Právě v tomto období začíná být zákula obsypána zářivými žlutými květy. 

• Když ke keři přijdete blíž a zjistíte, že květy jsou plné a připomínají malé míčky, máte pravděpodobně tu čest seznámit se s odrůdou ‚Pleniflora‘ .
• Méně často se pěstují odrůdy s jednoduchými květy (např. Picta), jejichž květy připomínají pryskyřník. Mají pět lupínků a průměr okolo tří centimetrů. Jsou rozmístěny po celé délce výhonků a na rostlině vydrží velmi dlouho. 
• Když už jsme u těch odrůd, velmi zajímavou je odrůda Variegata s bíle lemovaným okrajem listů.

Často se stává, že zákula rozkvete i na podzim, ale květů je méně.  Plodem je hnědočerná nažka.

Zákula japonská – celoročně dekorativní keř

Zákula japonská patří mezi okrasné keře, které jsou dekorativní po celý rok. Zelené výhonky jsou tenké a obloukovitě převislé. Dorůstají délky přibližně 1,5 metru; rozprostírají se do šířky 2 až 3 metry. Jsou pěkné i když nenesou listy, tedy v zimě. 
LISTY jsou úzké, pilovité,  střídavé, vejčitě kopinaté,  7 až 10 centimetrů dlouhé. Mají výraznou žilnatinu. Na podzim se zbarvují do žluta. 

Zákula japonská – pěstování

Zákula japonská pochází z Číny a Japonska, je odolná proti mrazu a snadno se pěstuje. Daří se jí i v nejchladnějších oblastech. Může sice namrznout, ale po seříznutí se velmi rychle vzpamatuje a dobře obrůstá.

Ve starším věku (4 až 5 let) je keř možné tvarovat a jeho růst omezit řezem. A protože rostlina nejbohatěji  kvete na jednoletém a dvouletém dřevě, není třeba se řezu bát. Provádí se po odkvětu. Starší větvičky poznáme podle tmavšího zbarvení a můžeme je seříznout těsně nad povrchem země. Zákula vyhání množství výmladků, které je třeba odstraňovat, abychom nad keřem neztratili kontrolu.

• Výhodou zákuly japonské je, že dobře roste na slunci i v polostínu, navíc poměrně rychle. 
• Je skromná – uplatní se v každé zahradní půdě. 
• Roční přírůstek je více než 40 cm. 
• Ve stínu jsou její květy tmavší, na slunném místě světlejší. 
• Kerria japonica vyžaduje kyprou a propustnou půdu, která by neměla být suchá.  Za velmi suchého počasí je třeba ji zalévat. Jílovitá zemina je nevhodná. 
• Nejvhodnějším hnojivem je vyzrálý kompost.

Množení zákuly japonské

Zákulu japonskou rozmnožujeme vegetativně letními řízky v červnu – červenci, případně až do září. Polovyzrálé odřezky napícháme do studeného pařeniště, kde i přezimují. Na jaře je přesazujeme na chráněné záhony.

Jednoduché je i rozmnožování odkopky z kořenových výmladků, které se hodně tvoří zejména v lehké písčité půdě. Pro tento účel vysadíme mateřské rostliny trochu hlouběji. Po roce je sestříháme až k zemi. V druhém roce na jaře celý keř vyjmeme, zakořeněné odkopky oddělíme, vysadíme do květináčů a do podzimu připravíme na výsadbu na trvalé stanoviště.

Zákula japonská je to rozložitý okrasný keř. Používá se k zakrytí zdí a plotů, kde může růst samostatně nebo ve společnosti jiných křovin, s nimiž se doplňuje. Pěkně vynikne spíše na větších prostranstvích a v parcích, kde ji není třeba omezovat v růstu.