Představa pečené kachny je pro mnohé lidi velkým lákadlem a pozvání na kachní hostinu by neodmítli. Dělají dobře, nebo jim hrozí nedejbože infarkt? Pokud se kachní hostina nebude odehrávat každý den, pak vězte, že průměrně zdravé tělo proti vypečené kachně nebude vůbec protestovat. Kachna totiž není vůbec nezdravá, zvláště pokud ji jíme s pořádnou dávkou zelí a místo knedlíků upřednostníme brambory. A pokud si kachnu navíc zdravě odchováte sami na své zahradě, není co řešit. Která plemena kachen jsou pro domácí chov vhodná?
Co všechno dělá kachnu chutnou a zdravou?
Maso, játra i vejce kachen chovaných venku a krmených zelenými rostlinami obsahují živočišný typ omega-3 mastné kyseliny, podobné té, která se nachází v rybách a je pro nás nenahraditelná. Cenným vitaminem D nás zas obohatí kachní tuk. Na vejce pozor!
Otázka konzumu kachních vajec je však trochu otevřená, neboť mohou být nositeli salmonel. Nesmí prodávat, používat v hromadném stravování ani konzumovat syrová nebo v majonéze či zmrzlině, ale jen v dobře tepelně zpracovaných jídlech nebo natvrdo vařená alespoň 8 – 15 minut, což je určitě vhodné dodržovat.
Pokud budete chtít mít jistotu, že váš nový chov není zamořen salmonelami, vajíčka si můžete nechat odzkoušet veterinární kontrolou.
Plemena kachen pro začátečníky
Z původních přírodních druhů se ve větším ochočili a dodnes se také chovají zejména dva typy kachen, z nichž každý má své originální vlastnosti. Je z nich odvozených mnoho kříženců. Prvním plemenem je kachna divoká (březňačka) – Anas platyrhynchos. Ten, kdo kachny ještě nechoval, měl by začít právě touto přizpůsobivou, přitom velmi pěknou kachnou. Je to vysloveně vodní kachna a má i instinkt pro soužití s člověkem.
Přestože kachna pižmová velká, lidově pižmovka husokachna čínka (Cairina moschata – Barbaria) žije na řekách a v mokřadních pralesích, ve vodě se zdržuje málo; výhodou těchto kachen a jejich kříženců je, že se dají chovat i bez vody.
Další plemena kachen
- Hotový převrat způsobil v roce 1873 dovoz užitkových asijských těžších plemen nazývaných pekingské kachny, vyznačujících se hranatější stavbou těla a na tu dobu i vysokou snáškou – až 100 vajec za rok.
- Dalším překvapením byl dovoz tzv. indických běžců – lehkých, velmi pohyblivých kachen chovaných zejména pro snůšku vajec (až 180 vajec za rok). Kachny se vzpřímeným držením těla chované v mnoha zbarveních.
Kombinovaná plemena kachen
Na produkci masa i vajec jsou vhodné například kachny starorýnské strakaté zvané “magpie” (až 290 vajec), plemeno orpingtonské – hnědožlutě zbarvené kachny s vysokou výtěžností, obzvlášť vhodné do drobných chovů (průměr 120, rekord 220 vajec), ale i žluté kajugy – černě zbarvené kachny s kvalitním masem nebo stříbrné appleyardské plemeno.
Masná plemena kachen
Můžeme sem zařadit pekingské kachny, zejména americké pekingské plemeno – plemeno velkého tělesného rámce s dlouhým trupem vynikající raností, rychlým růstem a velmi dobrou zmasilostí (150 – 230 vajec), německé pekingské plemeno (120 – 140 vajec), saské plemeno – velké plemeno vynikající dobrým růst a velmi dobrou zmasilostí, obzvlášť vhodné do drobnochovů (až 140 vajec), pižmové plemeno (50 – 90 vajec), ruánské plemeno – jedno z nejtěžších plemen pocházející z Francie vynikající dobrou zmasilostí. Jeho vývoj je pomalejší a navíc má vyšší nároky na kvalitu a množství krmiva (50 – 70 vajec ), elsberské plemeno ( 50 – 80 vajec).