Kulturní žito (žito seté – Secale cereale) patří mezi obilniny. Je mladší obilovinou než pšenice a ječmen. Do Evropy ho přinesli pravděpodobně Slované. Od nich se žito rozšířilo do Německa a severních zemí, kde patří, zejména na písčitých půdách, mezi hlavní obiloviny.
Obsah článku
Využití žita setého
![]()
Největší množství žita se spotřebuje na výrobu bioetanolu, žitného destilátu, cereálních výrobků, žitného chleba.- Menší množství žita je použito na výrobu žitné kávy a kávovin.
- Žito se pěstuje jako významná objemová pícnina, nejčastěji ve formě směsky.
- Žitná sláma se využívá na výrobu rohoží, krytiny, jako energetický zdroj a pod.
Největší množství žita se spotřebuje Botanická a biologická charakteristika žita
Kromě ozimých odrůd žita existují i jarní odrůdy, které se v našich podmínkách nepěstují.
- Žito má relativně mohutný kořenový systém, který proniká do hloubky 1,5 – 2 m.
- Je plodinou dlouhého dne.
- Délka vegetační doby činí 280 – 310 dní.
- Žito seté je cizosprašná rostlina.
- Kvetení celého klasu trvá 3 – 4 dny. Teplé a suché počasí kvetení urychluje, chladné
- a proměnlivé kvetení zpomaluje.
Požadavky žita na agroekologické podmínky
V našich podmínkách je žito hlavní ozimou obilovinou podhorských a horských oblastí, jakož i písčitých půd.
Z agronomického hlediska se příznivě hodnotí jeho tolerance na horší ekologické podmínky, zimovzdornost, mrazuvzdornost, nenáročnost na předplodinu, fytosanitární účinek a možnost pěstování na půdách s pH od 4,8 do 6,8. Při poklesu pH pod 5 je třeba provádět vápnění půdy.
Žito se vyznačuje suchovzdorností, která se projevuje při nižších srážkách v měsících květen – červen. Na písčitých půdách tak poskytne vyšší úrodu než pšenice.
Technologie pěstování žita
Zařazení v osevním postupu
Dobrými předplodinami žita, zejména v méně úrodných a klimaticky méně příznivých podmínkách jsou jetel, brambory a luštěniny. Na úrodných půdách a v klimaticky příznivějších lokalitách lze žito pěstovat v obilnářských osevních postupech, kde působí fytosanitárně. Snese pěstování v monokultuře.
Základní a předseťová příprava půdy
Závisí na předplodině. Po obilovinách se může udělat podmítka, kterou je třeba ošetřit branami nebo válci. Předseťová orba se provádí do hloubky 0,18 – 0,22 m, přičemž je třeba ji urovnat. Po jetelovinách je velmi důležité dodržet časový odstup orby před setím minimálně 3 týdny.
Založení porostu žita
Termín setí ovlivňuje hustotu porostu, zdravotní stav, přezimování a nakonec i úrodu. V bramborářské a krmné výrobní oblasti se může zasévat do konce září, v lepších podmínkách bramborářské a řepné oblasti do 10. října. Žito nesnáší hluboké setí. Sejeme ho proto do hloubky 20 – 30 mm.
Výživa a hnojení žita
Žito má mohutný kořenový systém, kterým dokáže přijímat živiny i z půdní zásoby. Dávky hnojiv se určují na základě obsahu živin v půdě zjištěných agrochemických rozborem půdy. Fosforečná a draselná hnojiva se zapracovávají do půdy při předseťové přípravě. Normativ potřeby živin na 1 tunu zrna a příslušného množství slámy je: N – 26 kg, P – 5,5 kg, K – 21,5 kg.
Ošetřování žita během vegetace
Zatím se šlechtitelům nepodařilo vyšlechtit žito s krátkým pevným stéblem, a proto zůstává riziko poléhání porostů. Poléhání lze předcházet výběrem odolnějších odrůd, optimálním termínem setby, přiměřeným výsevkem, přiměřenou dávkou dusíkatých hnojiv a jejím rozdělením, využitím morforegulátorů růstu. Morforegulátory mohou ovlivnit zahuštění, ale i odolnost porostů proti poléhání.
Sběr, posklizňová úprava a skladování žita
Zrno po sklizni čistíme, sušíme a třídíme. Skladuje se při vlhkosti zrna pod 14 %. Žito se sklízí v žluté zralosti, kdy je ukončen přesun zásobních látek ze stébla do zrna. Zrna musí být tvrdá, zbarvená do šedozelena. Při sklizni je třeba věnovat pozornost tomu, aby nedošlo k poškození zrna. Žito je na to velmi citlivé. Zrno s vlhkostí pod 20 % se doporučuje dosušit aktivním provzdušňováním. Při vyšší vlhkosti je třeba teplovzdušné sušení.