Kousnutí od mravence

Pokud jde o mravence, není člověk, který by se s ním nesetkal. V našich podmínkách máme zkušenosti například s faraonskými mravenci. Jde o velmi nepříjemný hmyz, který už dokázal potrápit nejeden panelák, bytový dům i rodinný domek. Díky zimnímu vytápění bytů se s těmito droboučkými mravenci setkal už téměř každý z nás. Zbavit se jich lze pouze důslednou deratizací. Nám jde však především o lesní mravence, žluté mravence, červené mravence, loupeživé mravence a nejběžnějšího mravence obecného. To jsou totiž ti, kteří patří k našim nejběžnějším. Všichni také dokážou pořádně kousnout.

Naši mravenci pod lupou

Kromě výše jmenovaných mravenců se u nás samozřejmě vyskytují i další druhy. Odhadem je to asi sto druhů mravenců, na které můžeme v přírodě narazit. To zase není ve světovému měřítku tolik. Na světě prý totiž žije přibližně patnáct tisíc druhů mravenců. Nejvíce jejich soustředěno v tropických oblastech.

Mezi nejhojnější mravence u nás patří mravenec obecný a mravenec otročící. S mravencem obecným (Lasius niger) se potkáme v otevřené krajině, na mravence otročícího (Formica fusca) narazíme nejspíše v lese. 

Mravence bychom mohli třídit také podle velikosti:

• nejmenším mravencem je údajně mravenec titěrný (Plagiolepis pygmaea); 
• mezi největší mravence patří mravenec dřevokaz (Camponotus ligniperda), mravenec obrovský (Camponotus herculeanus) a mravenec toulavý (Camponotus vagus).

A můžeme se pustit ještě do a dalšího třídění. Mravenci, jak všichni určitě víte, žijí v koloniích:

• zatímco nejmenší kolonie u nás, které se vejdou do lískových oříšků (celé hnízdo s kuklami, larvami i dělnicemi) si staví mravenci z rodu Temnothorax; 
• největší kolonie, kdy v jednom hnízdním komplexu nalezneme i více než tisíc hnízd, si pořizují mravenec hojný (Formica polyctena) a mravenec podhorní (Formica lugubris).  

Proč mravenčí kousnutí bolí?

Pokud se mravenci cítí ohroženi nebo napadeni, kousnou protivníka kusadly a do rány mu vstříknou kyselinu mravenčí. Tu mají ukrytou v zásobě v žlázách na zadečku. Mravenec dokáže protivníka kousat opakovaně. Stačí, když se pod kalhoty při sezení v trávě vloudí pouhý jeden mraveneček a začne cestovat pod oblečením. Kudy leze, tudy kouše. A je to právě kyselina mravenčí, která způsobuje štiplavou, pálivou bolest. Kyselina je prostě kyselina.

Kam až může zajít pokousání mravenci?

Mravenčí kousnutí člověk obvykle pocítí jako ostré, rychlé bodnutí. Kousnutí jednoho mravence většinou rychle odezní. 

Šlápne-li však člověk do mraveniště červených mravenců, začnou útočit jako diví. Než se člověk naděje, horda mravenců se začne zakusovat a do krve se dostává větší množství jedu (kyseliny mravenčí). Začnou naskakovat červené skvrny, které se mohou časem zvětšit. 

V případě, že je člověk na jakékoliv štípnutí či kousnutí citlivější, mohou se objevit i výraznější příznaky. Zejména lidé, kteří jsou nějakým způsobem na hmyzí kousnutí alergičtí, měli by se mít na pozoru. To, že kousnutí od mravence svědí, není nic závažného. Pokud se ovšem člověk udrží a nezačne si kousance škrábat. Škrábáním si ranky může infikovat a mít problémy, aniž by byl na kousnutí alergický. 

U alergika se může objevit otok, těžký pocit pálení, zvýšená teplota. Pokud se přidá nevolnost, zvracení, dýchací potíže, chrapot, zrychlení srdečního tepu, svalová křeč, šok a podobně, je třeba i v případě mravenčího kousnutí kontaktovat lékaře!