Kdy odlétají divoké husy

Divoké husy letící ve své typické formaci připomínající tvaru písmene „V“ donutí vzhlédnout k nebesům nejednoho z nás. Jejich majestátní let je opravdu krásnou podívanou. Asi každého ale při pohledu na něj někdy napadla otázka „kam vlastně letí?“ Pokud si dotyčný klade tuto otázku na podzim, pravděpodobně si na ni může odpovědět větou „do teplých krajů“. Kdy konkrétně tam ale divoké husy míří? A do jaké míry ovlivňuje jejich pravidelný tah za teplem změna podmínek související s měnícím se klimatem?

Daleká cesta za teplem a sluncem

Každoročně jednou nadejde čas, kdy se naše příroda pomalu chystá na podzimní období, ke kterému neodmyslitelně patří také stěhování drobných i větších tažných ptáků. Odlétají nejen divoké husy, ale také čápi, vlaštovky, rorýsi, pěnice, špačci a další druhy. Mnozí ptáci se vydávají na dalekou cestu za sluncem a teplem společně. Tisícihlavá hejna, která vzlétnou kamsi do oblak, mají namířeno zpravidla do takových zemí jako je například Tunisko, Alžír nebo Španělsko, tedy do oblastí, kde přečkají zimu, jež by jim doma hrozila nedostatkem potravy a jinými nebezpečími.

Velký vandr

Velký vandr divokých hus můžeme pozorovat v mnoha oblastech naší země, typicky třeba v Jižních Čechách nebo na Jižní Moravě. Jejich shromaždištěm se stávají rozlehlé rybníky a jiné vodní plochy, u kterých divoké husy před svým odletem nabírají síly. Husí vandrovníci projevují největší aktivitu ráno a večer, kdy s rozedníváním elegantně stoupají do oblak za svojí potravou, ze které potřebují před odletem nabrat ještě dostatek síly.

Sluncem zalitá a z rána mlhou pokrytá podzimní stanoviště divokých hus jsou maximálně romantická, husy si ale brzy jasnými zvuky navzájem připomenou, že je čas k odletu na jih, do teplých krajin.

Hojně a ve velkých počtech se u nás zabydlely husy velké (latinsky anser anser), které u nás přes léto vyhnízdí, skrytě pak přepeří v rákosinových porostech odkud již poté pomalu vyhlíží odlet na svá shromaždiště, odkud pak následně táhnou dále, na jih do teplých krajin.

Rozloučení s babím létem

Zkušenost našich předků říká, že divoké husy můžeme vidět odlétat vždy koncem října. Tato zkušenost se propsala i do pranostik. Jedna známá praví, že „divoké husy na odletu, konec babímu létu“. Takto by asi na otázku „kdy odlétají divoké husy do teplých krajin?“ odpověděla většina z nás. Nic ale není neměnné a způsob, jakým člověk ovlivňuje přírodu a životní prostředí kolem sebe, nutí ke změnám i divoké husy.

Svět se mění a migrace hus s ním

Díky vlivu globální klimatické změny a s přibývajícími změnami typického podzimního počasí mění i husy trochu svoji časovou strategii a plány cest do jižních krajů.

Délka dne a intenzita slunečních paprsků jsou rozhodujícími faktory pro začátek cesty za sluncem. Důležitým faktorem je potom i to, aby ptáci na konci své cesty našli dostatek potravy, hlavně hmyzu. Stejně tak se ale řídí i tím, zda u nás stále najdou dostatek strnišť s vypadanými zrny obilí nebo lány kukuřic s klasy, ze kterých ostrými nehty na zobáku dolují lehce se vylupující zrna této výživné plodiny. K odletu se potom zvedají stále později.

Divoké husy a ti další

Divoké husy nejsou v tomto ohledu jediné, i některé další druhy tažného ptactva mohou s ohledem na stále teplejší zimu s neustále se posouvajícím začátkem přehodnotit plány svého stěhování směrem na jih, a třeba dokonce ani neodletět. Husy, které po dlouhou dobu zůstávaly na svých stanovištích do října, pomalu mění vlivem změn počasí celou svoji strategii.

Doufejme, že se husy i další živočichové dokážou adaptovat na změny, když už je zvrátit nelze. Přijít o pohled na elegantní husí formace by pro nás byla nenapravitelná ztráta.