Drenáž neboli odvodnění základové konstrukce, se provádí především u objektů, které se dlouhodobě potýkají s exteriérovým nebo interiérovým vzlínáním vlhkosti. To může mít za následek nejen postupnou zrychlenou degradaci povrchových úprav, ale také nežádoucí rozvoj plísní, jež mají negativní vliv na funkčnost vnitřního vybavení, zejména ovšem na lidské zdraví. Drenáž se zpravidla kombinuje s dalšími úkony, které zamezují distribuci vlhkosti konstrukcemi, i jako samostatný úkon však přináší významné zlepšení aktuálního stavu.
Obsah článku
Co je drenáž
Dochází-li k dlouhodobému vzlínání vsáknuté dešťové vody základovou konstrukcí a jejímu následnému pronikání do nosné struktury objektu, je nutné provést jeho odvodnění. K tomuto účelu se využívá právě drenážní systém, který vytváří určitou bariéru zabraňující přístupu dešťové vody k základům. Drenáž se vytváří zpravidla po celém obvodu objektu, jedná se v podstatě o výkop, do kterého se na lože z kameniva větší frakce uloží drenážní trubka a zasype se rovněž kamenivem větší frakce, které umožňuje snadný průnik vody k drenáži, její směr a odvod do dostatečné vzdálenosti od základů. Kromě stávajících budov se drenáže uplatňují také u novostaveb, zejména v lokalitách s vysokou hladinou podzemní vody, případně podloží, v němž se drží voda.
S jakými úkony se drenáž kombinuje
Samotná drenáž nebývá zpravidla kompletně účinná, jelikož do základové konstrukce může vzlínat voda z různých hloubek. U novostaveb se tento problém řeší provedením dostatečné hydroizolace základových patek/pasů. U stávajících objektů je obvykle důvodem vysokého navlhání právě nedostatečná hydroizolace, kterou lze zlepšit podřezáním zdiva, případně dalšími postupy omezujícími přístup vody k základové konstrukci.
Provedení drenáže svépomocí
Potýkáte-li se s problémem nadměrného vzlínání vody z okolní půdy do konstrukce, můžete provést její odvodnění svépomocí. K provedení drenáže je nutné vytvořit odvodňovací žlab, do kterého se následně uloží drenážní trubka (hadice) a zapraví se vhodným zásypem, jež umožní rychlé odvedení sloupce vody do zvoleného místa.
Přípravné práce
Před pokládkou drenážní hadice je nutné vykopat žlab odpovídajících rozměrů. Šířka výkopu se obvykle pohybuje kolem 30-40 cm (dle návrhového průměru hadice) a kope se až do hloubky spodní úrovně základů (minimálně ovšem do hloubky 70 cm pod úrovní terénu). Vzdálenost od konstrukce by měla činit asi 80 cm a výkop by měl být proveden po celém obvodu objekty, případně minimálně na těch stranách, kde ke vzlínání dochází (zvláště, je-li objekt zasazen do kopcovitého terénu). Před vlastní pokládkou drenážní hadice se výkop vysype štěrkovým podložím (o hrubší frakci, nejčastěji se používá kombinace hrubší frakce, na kterou se uloží jemnější vrstva) a vyloží se geotextilií (na dně) a nopovou fólií (na svislé straně). Geotextilie brání prorůstání kořenů do prostoru potrubí, nopová fólie slouží jako hydroizolace a zároveň zajištuje dostatečné odvětrávání základové konstrukce. Výkop je nutné spádovat, aby voda samovolně odtékala.
Požadavky a pokládka drenážních hadic
Do připraveného výkopu se následně pokládají drenážní trubky (hadice). Drenážní trubka je speciální typ odvodního potrubí, které je na povrchu perforováno tak, aby umožnilo natékání vody z půdy dovnitř a její odvod. Trubky jsou flexibilní a je možné je tedy ukládat do výkopu jakéhokoliv plošného rozdělení bez nutnosti dělení a používání spojovacích prvků (ty jsou užívány pouze pro napojení trubek za jejich standardizovanou délkou). Po položení se trubka zasype hrubým kamenivem, jež velmi dobře propouští vodu do nižších vrstev půdy. Na vrstvu kameniva se uloží vrstva nesoudržné zeminy.