Kedlubny patří mezi oblíbenou zeleninu, kterou si můžete ve svém jídelníčku dopřát prakticky po celý rok. Kedlubny jsou chuťově velmi příjemné a současně poskytují velké množství tělu prospěšných látek. Jedná se o přírodní produkty, kterým se v našem podnebí velmi dobře daří a jejichž pěstování není nikterak náročné. Je ovšem potřeba věnovat jim určitou péči, aby se z plodů nestaly dřevnaté kedlubny.
Obsah článku
Jak vypadají kedlubny
Kedlubny určitě všichni dobře znáte. Obvykle mají kulaté tělo s hubeným stonkem. Z plodu pak vyrůstají šťavnaté listy, na kterých si mohou pochutnat vaši domácí mazlíčkové – křečci, morčata či králíci.
Využití v kuchyni
Pokud máte rádi ředkvičky, pravděpodobně si oblíbíte i kedlubny. Nejlépe chutnají syrové. Okrájené z vnější slupky nakrájené na kolečka nebo třeba měsíčky. Pochutnat si můžete takto samostatně, nebo třeba ve variantě s chlebem a máslem. Výborné jsou také do salátů. Udělat z nich můžete omáčku a hodí se i do polévek. Syrové jsou šťavnaté a křehké.
Zdravotní přínos kedluben
Svěží zelenina, jakou kedlubny jsou, má až 60 mg vitamínu C na 100 g váhy. Nemalou zásobu tvoří i množství vitamínu E, B, a dokonce vzácného vitamínu K. Mimo to v obsahu najdeme také draslík, vápník, železo, zinek, hořčík, bór, chlór a selen. V kedlubnu je také kyselina listová, pantothenová a rovněž i cholagogum, jež působí na rychlé vylučování žluči. Mimo uvedené podporují kedlubny krvetvorbu díky látce biotin, která přispívá i ke zdravé pokožce a vlasům.
Pěstování kedluben
Kedlubny je možné pěstovat venku i ve skleníku. Můžete si pořídit sazeničku nebo si rostlinku sami předpěstovat. S výsadbou na předpěstování se začíná už v únoru u ranných odrůd, letní odrůdy je možné vysévat v březnu. Sazeničky se pak vysazují, když mají alespoň tři lístky, nevysazují se však moc hluboko do hlíny, protože by tak netvořily žádané hlízy – plod. Sazeničky se do země mají dostat v dubnu nebo v květnu podle počasí, v dostatečné vzdálenosti podle konkrétního druhu. Běžné kedlubny se rozsazují na délku 25 nebo 35 cm, kedlubny vhodné k uskladnění pak na vzdálenost 30 až 40 cm.
Dřevnaté kedlubny
Rostliny jsou samy o sobě nenáročné na pěstování, ale přesto mají sklony k dřevnatosti. Abyste eliminovali výskyt dřevnatých kedluben je třeba dbát především na pravidelnou a kvalitní zálivku. Totiž nedostatek vláhy nebo nepravidelné zalévání jsou nejčastějším důvodem, proč rostliny zdřevnatí.
Co je to dřevnatost kedluben
Špatně zalévané kedlubny po čase přestanou dostatečně vyživovat hlízu a místo toho se rostlina začne vytahovat a má tendenci jít do květu. Plody jsou suché a tvrdé, opravdu skoro jako by byly ze dřeva.
Je nutné dřevnaté kedlubny vyhodit?
Na zpracování jsou samozřejmě vhodnější menší a šťavnaté plody (které nestihnou tvrdnout). Přesto se vám nějaký zdřevnatělý kousek může na zahrádce objevit. Ne vždy ale musíte zeleninu považovat za znehodnocenou.
Jak zachránit dřevnatou kedlubnu?
I když máte tvrdou kedlubnu můžete ji využít v kuchyni. I takové zelenina si totiž nechává řadu svých pozitivních látek, o které by bylo škoda přijít. Z kedlubny odstraňte slupku a nejvíce zasažené části. Dřevnatý plod je pak třeba povařit. Vařením totiž plod změkne a může se dále využít. Například k opečení na pánvi, ke smažení v trojobalu, jako příloha ve vývaru a podobně.
Typy a odrůdy
Proti tvrdnutí, praskání a dřevnatění jsou odolnější fialové (nebo modré) kedlubny purpurenscens, stejně chutné jsou ovšem i bílé (zelené) odrůdy alboviridis. Vše ovšem záleží na správné péči. Nedostatečná vláha navíc způsobuje žloutnutí listů. Pozor také na výskyt škůdců. Například housenky běláska, háďátko zhoubné, můra zelná nebo mšice. Rostliny je proto třeba pravidelně kontrolovat a při výskytu něčeho nepatřičného hned reagovat.