Vyplňovali jste někdy nějaký formulář a u kolonky adresa vás zarazily okénka pro číslo popisné a číslo orientační? Také jste netušili, které kam vlastně napsat? Číslo orientační a číslo popisné mnoho lidí mate, nejste tedy sami. Přečtěte si následující řádky, ať máte do příště jasno.
Číslování domů od 18. století
To, že je číslování domů velice důležité, si uvědomil lid již za vlády Marie Terezie. Na podzim roku 1770 tedy započalo první označování staveb čísly. Trvalo zhruba rok. Číslovat se začínaly důležité stavby jako fary, kostely, usedlosti. Čísla byla psána na tabulky, leckdy ale i jen křídou vedle vchodových dveří. Většina vesnic je dnes očíslována právě z této doby, města byla v pozdějších letech ještě přečíslována.
Domy označené čísly velmi usnadňují orientaci pro úřady nebo vaše návštěvy, ale důležité jsou také pro digitalizaci map.
Číslo popisné
Číslo popisné existuje v obci vždy jen jednou a nikterak nesouvisí s ulicí, v níž se stavba nachází. Označuje budovu trvalého charakteru, přiděluje se při kolaudaci. Obvykle se uvádí před lomítkem (970/30), a obvykle se také jedná o vyšší číslice z dané dvojice. Číslo popisné je uvedeno v katastru nemovitostí. Podle vyhlášky se uvádí vždy nad číslem orientačním.
Číslo orientační
Číslo orientační se, na rozdíl od popisného, může v obci opakovat. V dané ulici je ale vždy jen jedno a jak už název napovídá, slouží k lepší orientaci v místě. Obvykle bývá uvedeno za lomítkem, většinou to bývá číslo nižší. Může vás překvapit, že se s ním nesetkáte v každé obci.
Číslo evidenční
Další z čísel, které označují domy, je číslo evidenční. Na rozdíl od dvou předchozích, číslo evidenční se váže k budovám dočasným či rekreačním – chatám, stodolám apod. V nemovitosti, která má pouze číslo evidenční, není možné zřídit trvalý pobyt.