Chřest je zelenina, která je u nás málo známá. Lidé totiž pořádně nevědí, jak chřest připravovat a stále ho považují spíše za luxusnější potravinu. Je opravdu škoda, že o chřest není mezi lidmi tak velký zájem, jak by si zasloužil. Pokuste se vrátit ho na váš stůl tím, že si ho vypěstujete sami.

Původ a rozšíření chřestu

Chřest – asparágus officinalis – patří do čeledi chřestovitých (Asparagaceae). Je znám například jako hromový kořen, u nás se mu lidově říká špargl. V Evropě roste planě. Divoké formy chřestu pocházejí pravděpodobně z Orientu, odkud se rozšířil do Severní Ameriky a přes Španělsko a střední Evropu až na Sibiř. K nám se chřest dostal až v 17. století. Jeho pěstování je doloženo v okolí Ivančic na Moravě a v Polabí.

O chřestu

Chřest je statná bylina s nitkovitými listy, které tak trochu připomínají jemné jehličí. Je to rostlina dvoudomá, vytváří oddělené samčí a samičí rostliny. Má nenápadné žlutavé až bílé květy. Samičí rostliny ve zralosti poutají pozornost velmi dekorativními červenými bobulemi.

Pěstitelské nároky chřestu

Přestože chřest i u nás na stráních v některých lokalitách zplaňuje, jeho pěstování není úplně nejjednodušší.

  • Rostlinám prospívají chladné zimy, které zajišťují dostatek zimního klidu.
  • Větrné polohy a mrazové kotliny však chřestu nevyhovují.
  • Velmi dobře roste na středně těžkých půdách a na slunných stanovištích.
  • Při pěstování v lehkých písčitých půdách dává mnohem nižší výnosy.

Pěstování chřestu

Výsev a výsadba chřestu

Chřest se množí semeny, které se běžně dají zakoupit. Semena jsou ukryta v červených kuličkách (plodech). Pěstování chřestu ze semen vás sice přijde levněji, ale výsledky mohou být nejisté. Pokud chcete vsadit na jistotu, dejte přednost zakoupeným sazenicím.

  • Výsev se provádí na jaře – můžete vysévat do výsevných záhonů nebo truhlíků.
  • Předpěstované sazenice je třeba nechat přezimovat v nevytápěném skleníku. Vysazují se na jaře.
  • Rostliny je dobré pěstovat alespoň 2 roky v sadbovačích, aby zesílily. Teprve potom se rostliny vysazují do 30 cm hlubokých brázd, na vzdálenost nejméně 50 cm.
  • Při výsadbě kořeny sazenic rozložte pravidelně do stran.
  • Na krčky rostlin nahrňte nejméně 10 cm vysoké kopečky zeminy.
  • Jakmile rostliny vyraší, nahrňte na ně další zeminu.
  • Na podzim je třeba na rostliny opět navršit zeminu.
  • Průběžně odřezávejte a a odstraňujte uschlé výhony.
  • Na jaře dalšího roku znovu nahrnujte na rostliny zeminu tak, až vytvoříte takzvané hrůbky.
  • Pazochy – výhony – jsou nejkvalitnější, pokud nejsou dřevnaté. Proto je třeba porost pazochů sklízet každý den, a to po dobu několika týdnů. Sklizeň začíná obvykle v dubnu a končí začátkem června.
  • Poté porost znovu okopejte, zahrňte zeminou a rostliny nechte zesílit.
  • Nezapomeňte pravidelně přihnojovat a odstraňovat plevel.
  • V případě suchého léta políčko s chřestem pravidelně zalévejte.
  • Na podzim zapravte do brázd podzimní hnojení – nejlépe vyzrálý kompost, a nať seřežte 2,5 cm nad zemí.

Sklizeň chřestu

Konzumují se vybělené nebo jemné zelené zdužnatělé výhonky, nedřevnaté, zvané pazochy.

(Kromě tradičních odrůd zeleného chřestu jsou oblíbené výhony vybělované nahrnutím půdy, kterému se říká etiolizování. Tyto výhonky jsou křehké a velmi jemné.)

Sklízené výhonky mají být asi 20 cm dlouhé a nejméně dva centimetry tlusté.

Z pěstovaných trsů, které vytvoří 2. až 3. rokem mohutné rostliny, provádějte první sklizeň oříznutím nožem. Při řezání buďte velmi opatrní, abyste nepoškodili vedlejší jemné výhony.

Pokud se budete o svůj chřest dobře starat, může vám na stanovišti vydržet až 20 let.