Take a fresh look at your lifestyle.

Chov burunduka

Burunduk sice patří mezi zemní veverky, zároveň však skáče a šplhá po větvích jako typická veverka. Divoce žije v severních částech Asie a Ruska, zejména v jehličnatým lesích. Na místech s bohatým porostem nebo kamennou sutí si zhruba půl metru pod povrchem vyhrabává nory. V nich buduje nepříliš složité chodby o průměru 4 až 6 cm, vždy se dvěma komůrkami – hnízdem a zásobárnou.

O burundukovi

Burunduk je aktivní přes den, zaměstnává se shromažďováním potravy, kterou si schovává do nory. Výborně šplhá a skáče (až šest metrů), také zvládá i skoky z třicetimetrové výšky. Je to živé a zvědavé zvířátko. Pokud je spokojené, vydává dlouhé a ostré hvízdavé zvuky. V přírodě žije v koloniích, ale si udržuje své teritorium. Proto při chovu více burunduků  někdy dochází k roztržkám, které mohou končit i smrtí.

  • Od špičky nosu až po konec ocasu měří burunduk 14 až 17 cm. Z toho skoro polovina připadá na huňatý ocas.
  • V dospělosti váží 50 až 120 g.
  • Srst má šedou až zlatohnědou s bělavým bříškem a s pěti rovnoměrně rozdělenými tmavě hnědými pruhy podél zad – od krku až po kořen ocasu.
  • Typické jsou pro něj lícní torby, do kterých podobně jako křeček hromadí potravu a přenáší ji do bezpečných úkrytů.
  • Pokud je burunduk chován v místnosti, většinou neupadá do zimního spánku. Přesto můžete u burunduků sledovat výkyvy hmotnosti v zimě a na jaře v souvislosti se změnou srsti a ukládání tukových zásob.
  • Burunduk dospívá v 9 až 11 měsících.
  • V jednom až dvou vrzích ročně mívá po 32 až 35 denní březosti 3 až 7 mláďat.
  • Dožívá se okolo 10 let.

Burunduk a jeho smysly

– Jako všichni drobní hlodavci má burunduk velmi dobře vyvinutý čich. Používá ho k nalezení potravy, včasnému odhalení nebezpečí a nalezení partnera v době rozmnožování.

– Protože je burunduk denní zvíře, jeho zrak je v dobré formě. Díky velkým očím umístěných po stranách hlavy má široký rozhled.

– Sluch burunduka je schopen zachytit ultrazvuk. Zaznamenává velmi vysoké tóny, které jsou často vydávané ostatními burunduky.

Hmat má burunduk uložený především v hmatových vousech, které mu pomáhají identifikovat možnosti zúženého prostoru. Na spodní straně tlapek má množství hmatových nervů jako zvíře, které dokáže výborně běhat a šplhat.

Chov burunduka

Bydlení burunduka

Burunduka proužkované ho můžete chovat jak uvnitř, tak venku. Pro pobyt uvnitř je vhodná klec nebo terárium v dostatečných rozměrech, aby zvířátko mělo dost prostoru pro šplhání a skákání.

Venkovní voliera s betonovým dnem, aby se burunduk nepodhrabal, a mrazuvzdornou budkou se doporučuje v minimálních rozměrech 80 x 80 x 200 cm.

  • Aby zvířátko netrpělo poruchami chování ze stísněných prostor, obydlí mu vyplňte větvemi, kůrou, kameny, pařezy, žebříky, trubkami nahrazující nory a jinými pomůckami k přelézání a šplhání. Mějte na paměti, že vše se bude snažit burunduk ohlodávat, proto by nemělo být dřevo chemicky ošetřeno.
  • Dno ubikace pokryjte stelivem pro drobné hlodavce, popřípadě jemnou kukuřičnou drtí. Můžete použít i piliny, rašelinu, hlínu nebo říční písek. V takové podestýlce se burunduk může zahrabávat.
  • Na spaní pořiďte zvířátku dřevěný domek o minimálních rozměrech 14 x 17 x 25 cm s kulatým, asi 6 cm velkým vchodem. Umístěte domek co nejvýše, burunduk si tak své bydlení nebude znečišťovat zbytky jídla. Poskytněte mu seno, hadříky nebo jiný materiál na polstrování, sám si svůj domeček vyspraví.
  • Misku na krmení budete potřebovat spíše kameninovou než keramickou, aby ji nepřevrhl. Ještě lepší je závěsná plastová nebo kovová.
  • Také pitnou vodu podávejte spíše v napáječce pro hlodavce nebo v pítku pro ptáky. Záleží na jednotlivém zvířátku, na co si zvykne a co upřednostní.
  • Ve venkovní voliéře nesmí chybět část, která je chráněná před deštěm, sněhem a prudkým větrem. Dno by mělo být upraveno tak, aby se burunduk mohl na přezimování zahrabat do vyhrabaných podzemních tunelů. Je to jeho přirozené chování. Domeček na spaní v tomto případě nevyužije.

Potrava burunduka

Protože burunduk využívá k potravě své lícní torby, nikdy podle prázdné misky nezjistíte, jestli už potravu zkonzumoval. Dávejte mu proto vždy menší množství potravy, aby se mu nezkazila.

Základem jídelníčku burunduka je krmná směs pro zemní veverky. Ne všichni však mají rádi granule, proto je možno směs nahradit různými semeny a jádry, obilninami a oříšky. Zároveň je také třeba dbát na to, aby směs nebyla příliš olejnatá. Zvířátko by mohlo časem přibrat. Malá semínka burunduk příliš neuvítá, protože loupání těchto semínek je pro něho příliš pracné. Nikdy nedávejte burundukovi mandle! Obsahují kyanovodík a mohly by ho usmrtit.

Dalším chodem burunduka by mělo být šťavnaté krmení. Můžete nabízet všechny druhy ovoce a zeleniny, různé jedlé listy a květy, vhodné jsou větvičky z jedlých stromů s listy a pupeny, které může burunduk okusovat.

Aby byla jeho strava co nejpestřejší, občas mu ji zpestřete živočišným krmením. Nabídněte mu moučné červy, cvrčky či jiný hmyz. Občas mu můžete dát kousíček syrového libového hovězího nebo telecího masa, případně vařeného vejce.

Na jídelním stole burunduka by měly mít své místo vitamíny, které mu můžete přidávat do napáječky. Minerální kámen k hlodání by mohl nahradit větvičky ovocných stromů nebo tvrdý chléb. Do jídla mu můžete občas přidat rozdrcenou tabletu vápníku a poskytnout sůl k lízání.

Protože je burunduk samotář, jeho hlavní aktivitou zůstává sběr a hledání jídla. Jeho menu by mělo být proto co nejvíce pestré s občasnými sladkostmi – piškotem nebo sušenkou. Oříšky a podobné potraviny mu nechávejte ve skořápce. Dolováním oříšků z tvrdé skořápky si bude burunduk obrušovat zoubky. Touto přirozenou zábavou podpoříte jeho přirozené způsoby stravování.

Denně podávejte burundukovi čistou vodu na pití.

Diskuze, komentuj

Stačí vyplnit jen jméno. Email nemusíte zadávat.